Až po ohláškách
Téma vdavek nijak zvlášť neřeším. Čeká mě už jen svatba s přívlastkem. Zlatá, stříbrná… stoletá. Snad. V šatech, které bych chtěla mít, bych byla nacpaná jako jitrnice, slibům o věrnosti nevěřím, prstýnky si pořizuju sama a iluze o svatební noci se rozplynula už tenkrát.
Kolik novomanželů si užije svatební noc? Kdybych se znovu vdávala, polepšila bych si? A se? Lehnout a spát. Bez rozdílu pohlaví. Za ženy si odvážím tvrdit, že tuto noc je spánek nejlepší sexuální praktika. Střízlivá nevěsta je těhotná nevěsta. Nebo ortodoxní abstinent. Já vím, že je to pozůstatek natěšených novomanželů. Ale v době espresa? Ženy na meltě to neměly lehké…
Mojí svatební noc jsme byli v posteli tři. Já, manžel a Babriš. Přespávalo u nás pár kamarádů – svatebčanů. Plno nocležníků a málo postelí. Řidič, co nás rozvážel, řekl, že je unavený a v pět ráno už nikam nepojede. Našel si místo mezi mnou a mým novým mužem. Mám alibi.