Náhodný výběr
Nejsem soutěživý typ. Ale to říkají všichni, co nevyhráli žádnou soutěž. Já dokonce ani žádnou sázku. Nikdy. Až letos. Podařilo se mi pokořit pánskou část osazenstva jednoho večírku. Sáhla jsem na citlivé místo „rockerů“. Ponížila jejich nejoblíbenější činnost – hádání interpretů.
Na chytrém telefonu nebo na jiném chytrém přístroji zvolí program „náhodný výběr“, sousedům na vzdor potáhnou volume ke znamení plus a rituál může začít.
„Ty vole, kdo to je?“
První rify kytary. První zásah bicích. První klávesy. Největší zoufalci čekají na zpěváka. Lámou si hlavu. Dohadují se. Obviňují se. Zvyšují hlasy. Zvyšují i hlasitost a svou neschopnost na ni svádí. Hlasitost je nevinná!
„Bonfire, Whitesnake, Def Leppard… „ Zapíjím každý svůj úspěch lokem červeného vína. Tolik obdivných pohledů mužů. Na chvíli. Tolik naštvaných kamarádek. Na dlouho.
„Kid Rock, 3 Doors Down… „ Perlím. Tetelím se. Úspěch mě těší. Muže hra přestává bavit. Tentokrát vyhlášení vítěze nechystají. Nejsem prý dobrá, jen jsem měla štěstí. Náhoda. Příště beze mě. A nahlas.
„Dáme si páku.“