Děkuje se Ježíškovi a čtenářům. V blýskavém vánočním papíru posílám své memento. Já vím, že byste radši prstýnek nebo playstation, ale já už letos nakupovat nejdu.

Přeji Vám úplně zdravý a úplně nový rok. Vendula

Osuška

Je mi malý i velký ručník. To je poznatek z letošní dovolené. Mám nadváhu. Regulérní nadváhu. Doufám, že se za to nebude platit v letadle. Jako za kufry. Kvůli vyváženosti vedle mě posadí hubeňoura. Mohli by vybrat mladou a krásnou slečnu. Stačí mladou. Už tak mám dost. Letadla jsou dobrá odtučňovací propaganda. Úzké uličky, hnusné nebo žádné jídlo a u nízkorozpočtových společností i menší sedadla. Jako na řetízkovém kolotoči. Pokaždé na mě zbyde prostřední. Je nejužší. Manžel chce sedět u okýnka. Asi aby umíral šťastný tím pohledem ven, kdybychom náhodou spadli. Možná hlídá motory? Pneumatiky kontroluje na zemi. Když už se bok po boku vsunu na sedadlo, bojím se dát i buráky. Tloustnu, i když na ně myslím. Z nevhodného zadku jsem špatná, ale definitivně mě dorazí, když si bezpečnostní pás musím povolit o půl metru. Proboha, kdo tady seděl? Barbie? Zapínám pás a rozepínám pásek. Tu by asi k okýnku pustil. Zabíjím manžela pohledem a ještě před startem se plně soustředím na výstupní manévr.

Před letošním létem a letošními lety jsem podstoupila hubnoucí procedury. Rozžehlení zbytečných kil, zrušení špeků rázovou vlnou, nakoupila jsem krémy, pilulky a permanentky do fit centra.

Je na čase přestat žrát.

Už měsíc se snažím. Nejím přílohy, sladké a pečivo. Prožívám pocity, jako bych dobrovolně odmítala mladé milence, vzorky parfému zdarma nebo pomoc dcery při vyklizení nádobí z myčky. Je mi smutno. Co je to za život bez chleba, ledových kaštanů a špaget? Krom lednice měním i šatník. Bavlněná trička střídají babí, schovávací modely. Věk na to mám, kila na to mám, ale chodit se v tom nedá. Nikam nechodím. Kulminuju a čekám, až splasknu do prostředních sedaček, svých oblíbených kalhot a ručníků.