Funkční období
Svého cíle jsem si už od startu vědoma. Být matkou. Být manželkou. To asi není cílevědomé…? Doma se všichni tváří, že už mě nepotřebují. Jelikož nenajdou ani myčku nádobí, svou důležitost nevzdávám. Při rozměrech mého oblíbeného spotřebiče se bojím, že jednou přehlédnou i mě. Končím s hubnutím. Stejně mi to nejde. Navíc mám neustálou potřebu obhajovat se před hubenými a chuť vytahovat se na tlusté. Hubnutí mě deformuje. Kdy už mě bude hubnutí hubnout? Proč zamilovanost k jídlu také neskončí po dvou letech?
Nejvíc nepotřebná připadám dceři. Je jí osmnáct a je dospělá. Jen když potřebuje objímat a sdílet, bývám znovu mámou. To se neodmítá. Dobře snášena jsem také při vaření, při odvozu na místa určení a při nákupech. Ale jen někdy. Musí být naladěná na mojí frekvenci. Většinou vysílám OVM (otázky Venduly matky). Konečně jsem zjistila, proč chce chodit po mé pravé straně. V levém uchu má sluchátko. Nastálo. Jen přidává a ubírá hlasitost.
Nikdy mi nevadilo rozdělení na ženské a mužské role. Jen jsem si nemyslela, že budu tak poctivě praktikovat. Jsem ortodoxní. Naštěstí i můj muž je tohoto vyznání. Odjel s kluky na víkend lyžovat. Zapomněl si bundu. Čí tohle byl part?
Když mi nezmrzne a dcera občas ztlumí muziku, dám to!