Zrozen z teleshoppingu
Co můžeš udělat dnes, můžeš udělat i zítra. Kdyby šlo takhle jednoduše měnit všechno….
Když jsem poprvé slyšela slovo prokrastinace, myslela jsem, že řeč je o akci fan klubu šáši Krustyho z amerického seriálu The Simpsons. Po přečtení pojmu jsem pochopila, že to mám. Ať přečtu jakoukoliv diagnózu, ztotožním se. To je ale o jiném cizím slově. Napříště.
Jsem zpátky, byla jsem mezi odstavci umýt vanu. Bojím se, že se do koupelny vrátím. Nejvíc se náš domov blýskal ve zkouškovém období. Fíkus benjamín měl vydrhnuté a vyleštěné listy na zeleno-zelenou barvu nejméně dvakrát v týdnu. Propadla jsem z angličtiny.
Už čtrnáct dní se objednávám k praktickému lékaři na praktickou prohlídku. Přehlížím drobky pod stolem, dokud tohle nedopíšu. A pak se taky objednám. Když bude moc hodin, zkusím to zítra. Hned ráno. To bude lepší. Nejlepší!
Psaní a jiné bohémsky zaměřené činnosti jsou nejspolehlivější líhní pro odkládací praktiky. Já tomu mechanismu říkám tvůrčí krize. Nejde mi psát, tak čtu. Přitom mám zápisník plný poznámek, názvů a postřehů. Vždy, když je zapisuji, tvrdím si – to půjde samo. A nejde. Ani samo ani se mnou. Včera v noci mě zase probudil nápad (viz název). Potmě jsem ho zapsala a těšila se na ráno, jak geniálně originální myšlenku vytěžím.
Ještě počkám. Odložím na neurčito. Z úcty ke čtenářům Vendula