„No vidíš, už plaveš jako akvarela!“

Vykřikuje z vody blonďatá lingvistka. Zaujalo mě to.

„Vystrčíme na tátu zadečky, jo?“

Už nemůžu jinak. Fascinovaně hledím, jak slečna nastavuje pozadí směrem k pánovi, kterému manželka určitě nerozuměla. Je tak jiná! A jak vychází s Jolankou! To bude jednou máma!

„Jolanko, otoč se taky! Jako Lucka. Je to jen legrace.“

Ten blbec s foťákem mě zajímá taky.

Hotelový komplex na ostrově. První společná dovolená. Konec ilegality. Čtyřiceti pětiletý pán s nepevným tělem a peněženkou. Dvaceti tříletá kráska a dítě. Jeho dítě. Na věku nezáleží, pro děti je to vždycky na hovno.

Slečna Lucie je zábavná. Špulí rty, protahuje se, všemu se směje, nechává si od pána mazat záda. Polibkem poděkuje a vyzývavě mu rukou stiskne půlku. Mezi plážovými lehátky a demonstrací lásky se pohybuje sebejistě. Sklenička sektu přidává na romantice. Nepřestává promlouvat. Myslí si, že jsou tam jediní Češi. Neví, že já, česká žena-manželka, z nich nemůžu spustit oči. Neví, že tyhle detaily ze života sbírám. Bavím se. Trpím. Je mi z toho smutno. Jsem naštvaná na plážové prodavače všeho možného. Vyrušují mě. Zdržují mě. Snižují hladinu soustředěnosti. Nepředstírám, že čtu a nechodím do moře. Nesmí mi nic utéct. Šroubuji pomyslný zoom. Lucka perlí. K rozvodu připravený a šťastný muž ty její perly hladově hltá.

To je takhle jednoduché? Nechce se mi věřit, že se dáme vyměnit za libový bůček. Můj muž to dneska odskáče za všechny.

Hltala i Jolanka. Zmrzlinu, limonádu, koktejl a taky slanou vodu při hrátkách s Luckou. Do konce týdne měla průjem, zvýšenou teplotu a bolelo ji bříško. Byla mrzutá a chtěla být jen na pokoji a jen s tatínkem. Představení skončilo. Naposledy jsem zaslechla češtinu třetí den u snídaně. „…ten tvůj rozmazlený fracek…“ .

Pak už nikdo nemluvil. S nikým.