Třiďte odpad!
Miluju léto. Není lepší pocit, než odhodit zbytečné svršky, nastavit kůži slunci, koupat se, pít růžové víno s ledem, chodit bosá…
Auuu! Zatracené kameny. Tak tady se koupat nebudu. Je tu celá naše ulice a já nechci vidět soucitné pohledy hubeňourů. Nechci slyšet sousedské , že na svůj věk vypadám báječně a rozhodně nechci trávit dvě hodiny se zatajeným dechem ve dvoudílných plavkách (v jednodílných je to totéž). Stejně už břicho do rovna zatáhnout neumím. Všichni chodí běhat a pohrdají pšenicí. Lákají k nápodobě. Kam jsem se to přistěhovala?
Natáhnu si kalhoty, podkasám krátké šaty a vyrobím z toho dlouhé triko. Zakryje břicho a ležérně kus zadku. Prolhaná pravda. Kamufláž. Už dávno se neoblékám podle toho, co se mi líbí. Beru, co mě zakryje. Jdu domů. Promazávat se faktory můžu i na zahradě. Všechno se ztížilo. Dřív jsem se opalovala zepředu a zezadu. Teď musím pořešit ještě boky. Obalovaný květák. Spálené fleky po celém těle. Výborně, od teď i dlouhý rukáv.
Miluju zimu. Vrstvení svršků, macaté šály, pevné boty… Snad se mi definitivně neoteplí.