Esoterika a džezgymnastika
Dcera byla poprvé ve škole. Ve vysoké škole! Posun dne nezávislosti o měsíc. Nedoprovázím ji, nedělám svačiny, neřeším pytlík na cvičky, ale to, že má i ona povinnost mě zvláštně uklidňuje.
Bylo mi hned divné, že neplaším s hubnutím a jinými rituály, které obvykle startuji v meznících – Nový a školní rok. S druhým letošním začátkem otřáslo i počasí. Díky za velké dítě! Tohle září by se mi nechtělo na běžící pás. Ale už jsem tam, je říjen a už mě zase sere svět. Jenže hýbat se musím. Mám sedavé zaměstnání bez zaměstnání. Píšu, jestli někdo neví! V mých textech je hloubka. Asi taková, do jaké jsem schopná se potopit. (Namáčím si hlavu, jen když si ji myju.) Stále řeším to chození a pobíhání bez efektu, tepu do dítěte a o manželovi, kterému právě vrcholí estráda odjezdů, ani nemluvím. I tohle začátkem roků chci měnit. Tak snad v lednu… Mám vybrané téma i cvičení.