Volba
Říká se, že psi se často podobají svému pánovi. Říká se, že se sobě začnou podobat dlouholetí manželé. Říká, že se podobám Trumpovi.
„Dobré ráno, vyhrál Trump,“ a na stejný nádech dodal: „A víš, že seš mu podobná?!“ To je jeden z posledních komplimentů od mého muže. Mám patku, ne přehazovačku! Jo a taky mám tři brady. Doufám, že to nenaznačuje druhé volební období v Čechách.
Nedávno jsem vystupovala na Hlavním nádraží a zaujalo mě dění před vchodem. V kaluži, rovnou u dveří, se koupali holubi. Byli rozčepýření a ani ranní lázeň jim ke kráse nepomohla. Kroky celého mého metra prošly jejich koupelnou. Vůbec je nevyrušily. Někteří umudlanci se líně procházeli, jiní zevlovali kolem odpadkových košů a svačících turistů. O chraplavém, nesrozumitelném vrkání zpod střechy jsem tušila, ale hlavu vzhůru jsem nezvedla. Vlastně jsem šla co nejrychleji pryč. Nechtěla jsem si vykoledovat cejch. Ti holubi vypadali a chovali se úplně stejně jako muži a ženy, co před nádražím mají svůj domov. Jen chtějí drobné místo drobků a lavičky je mírně nadřazují.
Nemám ptáky ráda. A holuby zvlášť. Zpáteční cestu jsem volila za stanice Muzeum. Tam je pro změnu charakteristická, smažená vůně z McDonald´s a betonová zídka do podchodu obležená vysmaženými lidmi. Bude lepší Florenc? Tady končí moje podobenství z centra Prahy.