Leden
No, nezačala jsem ten rok dobře. Knedlíky s vejci, norimberské klobásky a cukroví. Guláš a cukroví. Vepřová pečeně a cukroví. Cukroví. Zpracovávám zbytky. Ani knedlík nazmar! Jediné, co jsem s lehkostí v srdci vyhodila, byl dva dny prošlý, bílý jogurt.
Nechápu, jak pokaždé bezmezně věřím tomu, že datum změní můj přístup k jídlu a pohybu? Ale stále jsme na začátku, ještě věřím tomu, že se pustím do pravidelného cvičení a nepravidelného jídla. Zvýším počet dřepů a snížím krajíce chlebů.
Vždycky se snažím z předchozího roku vytáhnout nějaké pozitivum, úspěch, pokrok… Příliš velká slova na to, co jsem z loňska vypíchla, ale na jiný highlight jsem nepřišla.
Umím lyžovat a vařit lépe, než když mi bylo dvacet pět let.
V tom věku jsem s obojím začínala a vždy byl u toho můj muž. Učil mě lyžovat a přitom si stěžoval, jak je to těžké, protože mě dostal „zkurvenou“ (ve smyslu lyžařského stylu!). Úplné, tentokrát neposkvrněné, začátky se mnou zažil i v kuchyni. Zvládl to a teď mě občas chválí.
Přeji vám v tomto roce víc zajímavostí a vůle.
P.S. Stromeček na Štědrý den skončil v naprosto suchém sevření.