Ticho, teplo, tišící prostředky
Čtrnáct dnů mě facebook jebe za to, že přátelé o mně neslyšeli. Říkám mu „nikomu to nechybí “, ale on zas druhý den „Vendula, 142 přátel o vás nějakou dobu neslyšelo“. Ještěže takovou moc nemá běhací pás. Nenamítá ani, že je nechutně zaprášený. Taky na to vypadám, že mu podléhám v daleko delších intervalech. Nejsem úplně ve formě. Psát a cvičit mě momentálně neláká.
Buď mě nikdo nechce dorazit nebo to má každý, s kým, v poslední době, mluvím. Připadá mi, že celé moje okolí nemůže chytit krok s letošním rokem. Světlé chvíle uplynulý čtvrtrok měl, ale žádný ohňostroj to tedy nebyl… Můj muž zase pije jen Baileys. Tak poznám, že je na tom podobně. Já zase sázím na kytky. Sazím kytky. Ty mě jakžtakž těší. Jasně, alkohol taky. Pak ještě jídlo. Ideálně, když mi to někdo nosí pod nos. Minulý týden se mi to pár dní stávalo v Itálii, ale štěstí vyprchalo příliš rychle.
Doufám, že toto období brzy skončí. Období, ve kterém se všechno příjemné ani neohřeje, zato mrzutost se mě drží jako hovno košile.
S novým měsícem vyrážím do boje. Dnes jsem koupila zbraně. Sobě voňavku, pugét tulipánů a manželovi jednosladovou whisky.