Květen
Kretén. Co na mě troubí? Jela jsem dobře! To on vyjel z kruháku do špatného pruhu. Dávám si na to pozor, nesnáším pohled předjíždějících mužů. Můj muž to taky dělá. Otáčí se do okének cizích aut a čím dál častěji ho překvapuje, že ta nemožná řidička je muž. Jsem přesvědčená, že jsme si za volantem už dávno kvit a nad dámou se kroutí hlavou jen ze zvyku. Zanadávat si do krav a píč je tolik mužné! Tenhle pán klaksonů navíc vypadá, že si na mně krásně schladil žáhu. Třeba mu to pomůže k tomu, aby pak, vyrovnaný se svým chlapáctvím, mohl políbit manželku pod třešní, přestože ho poslala do Globusu pro kremrole. Je totiž první máj a je potřeba myslet na lásku. Já na ni také myslím. Je zase v prdeli. Nepočítaně krát na mě zbyl ten druhý svátek. Jedu do OBI koupit barvu. Natřu terasu, protože práce ze mě určitě něco vyšlechtí. Moje ruce si to ale nemyslí. Chtěly by být v ruce.
Na ruku v ruce si musím počkat do Dne vítězství. Uvařím, uklidím a s láskou (je přece květen) se posadím vedle spícího, vyvěšeného muže s dálkovým ovladačem v nerozlučném sevření. Kéž by se jel nějaký hodně dlouhý cyklistický závod…
I v červenci jsou svátky, třeba ukápne výlet i pro mě.