Malá ochutnávka z knihy Zastřihávání křídel
Zastřihávání křídel
Proč mají všechny kadeřnice dlouhé vlasy? A proč chtějí všechny zákaznice stříhat? Proč všechny kosmetičky mají přirozený vzhled? A proč od nich odcházím jako klaun? Proč mi je vždycky trapné, že chci, aby mi to slušelo? Proč si všechny mladší holky myslí, že na mně nezáleží?
Kdybych se rozvrhla do etap, vypadalo by to asi tak:
V první etapě, od dvaceti do třiceti let, jsem ždímala přírodu. Stačila mi černá tužka na oči, kysličník, březový šampón na vlasy a neutuchající veselí s přesvědčením, že všichni muži stojí především o mou duši.
Druhá etapa, třicet až čtyřicet let, plula po světových vodách pod vlajkou mateřství. Tentokrát jsem si vystačila s pěti tričky velikosti XXL, laclovými kalhoty a pocitem, že dítě v břiše, v kočárku nebo se školní brašnou na zádech ze mě činí neodolatelnou světici.
Třetí, od čtyřiceti do pětačtyřiceti, jsem (bláhově) začala kombinací všeho, co bylo charakteristické pro obě předešlé etapy. Matka s duší. V autě bývá rezerva. V životě ne. Jenže já v téhle poslední etapě potřebovala svou píchlou duši vyměnit. Za odolnou. Do drsného prostředí. A vyvážit.
Namísto toho ji teď sama lepím a látám. Duše se prohýbá pod nánosem krémů proti vráskám, učí se tolerovat pubertu, zkouší likvidovat tukové polštáře, snáší bolení v kříži, snaží se ignorovat kadeřnice, co jí chtějí krátit vlasy, a nemyslet na slečny, které vdaným husám zastřihávají křídla.