Mám tě ráda!
Jsi můj a jsi krásný. Dokonce si myslím, že mi tě holky závidí. Nikdy jsem si nemyslela, že budu tak nešťastná, tak bezradná, když zrovna nejsi se mnou. Vzpomínám, jak jsi mi poprvé zazpíval melodii z nějakého filmu. Někde hodně hluboko jí slyším stále.
Kolikrát už jsi mě učinil šťastnou! Dáš znamení a já jako bych slyšela „mám tě rád“. Neříkáš to často, ale o to víc si těch slov vážím. Jsme spolu stále. Hlídáme spolu dceru, stýskáme si , těšíme zklamané kamarádky a nepřestáváme si domlouvat schůzky.
Někdy chci, abys byl tichý jako pěna, jindy zase čekám, až se ozveš.
Jsou místa, kde stále ještě nemáš chuť na spojení. Já ti ho tak ráda nabízím! Zlobím se jen chvíli, vždyť víš? Poslušnost teď už odmítáš jen velmi zřídka. Nemáš stále rád jízdu metrem a někdy sabotuješ návštěvu vinného sklepa.
Nejméně dvakrát jsem o tebe, kvůli svému nevhodnému chování, přišla. Bylo to kruté. Plakala jsem. Znal jsi mé přátelé, gynekologa, bývalé lásky … A když už to vypadalo na ztrátu definitivní, vrátil jsi se. Dlouho jsem tě pak hladila a slibovala sobě, i svému okolí, že už to nikdy neudělám.
Mám tě ráda můj telefone!