Patetická potřeba
Počítač používám místo psacího stroje, facebook založený nemám a nejsem ani ničí přítel. Mluvím o sociálních sítích. Jinak se kamarádit umím! Musím. Vzhledem k té virtuální neschopnosti mám dobrého kamaráda, který má dobré kamarády. Ti to z mého stroje posílají přes kopírák na web. Nebo tak nějak. Děkuji!
Nepřestávám se dojímat. Nepřestáváte mě překvapovat. Nepřestanu děkovat. Čtou mě i v Holanech. Děkuji! Za oceán, do Počernic, Miškovic … Děkuji! Díky patří všem zaměstnavatelům, kteří shovívavě přehlížejí můj blog na monitorech služebních počítačů. To kvůli vám píšu tak krátké texty!
Děkuji i těm, které vůbec neznám. Byla jsem přesvědčena, že bývám čtena ze soucitu známých a přátel. Jo! A děkuji přátelům a známým.
Číst mě musí i rodina. Často jim připisuju nelichotivé vlastnosti a všelijaké vztahové zavrženíhodnosti. Ano, nejsem tak chytrá, abych si všechno vymýšlela. Ale, nejsem tak hloupá, abych všechno prozradila. Žijeme obyčejně. Dcera je přibližně normální. Manžel je muž. Není jedinečný hrdina z mých textů. Dostávám dárky k narozeninám, těším se s ním na dovolenou vůbec mi nevadí, že si z mého důležitého souvětí pamatuje jen poslední dvě slova!