Holobrad učí bradáče
(To není můj příspěvek k akci Movember , ale všem chlapíkům držím palce. Ať vaše kníry agitují a léčí!)
Najdi pět rozdílů… Rýha na čele… Mám další! Nafukovací kruh pod svetrem. Né, to je na obou obrázcích stejné… Nalakované nehty. Tady chybí vlasy… Jiné boty. Sakra, kde je ten pátý…?
Hledej a nalezneš. Pro oči nevidím. Malá holka a na druhé fotce místo holky žena. Dcera. Mezi fotografiemi z hor je pět let. Mě přibývají vrásky, manželovi ubývají vlasy. Škoda, že to není naopak. Připouštím nicotnost kosmetických rozdílů.
Proměna vlastního dítěte je k neuvěření. Z kukly motýl. Z motýla krásný motýl v kukle. Prsa, boky, černé oční linky. Osobnost. Osoba. Lidská bytost. Postava. Individualita. Detail, který není na fotografii vidět. Masivní detail. Detailů král. Tohle všechno se stalo. Tohle všechno se s ní děje. Učím se mít parťáka. Zvykám si nemít péči. Rodičovské proměny jdou ztuha.
Umyla sis ruce? Co bylo ve škole? Žádné blbosti. Těchto kultovních vět se nehodlám vzdát, i když dopředu znám odpovědi. Jó. Nic. Jó.
Je dospělá, ale zároveň vyžaduje jistotu mateřské lásky. Bez zbytečných podmínek. Někdy nám to nejde. Občas kladu podmínky. Pokud na ně nepřistoupí ukrutně se naštvu. Pokud na ně přistoupí ukrutně se naštve. Nemluvíme spolu. Já mám dobrý důvod ji nelakovat nehty, nepřipravit svačinu a nepůjčit kabelku. Ona si na oplátku nakrájí sama zeleninu do krabičky, vezme si z mojí skříně, co chce a má dobrý důvod mi neporadit se skenováním smlouvy. Všechno ví nejlépe, odmítá proniknout do husitských válek, kritizuje mi oblečení, vaření, nečte moje psaní a neuklízí si boty.
Mám tě ráda Barborko! Všechno nejlepší k osmnáctinám!