Svatý Věnceslav
„Chceš to?“ a já řekla, že jo.
Můj přítel mi koupil chameleona.
Svátek všech zamilovaných je pro nás tabu, tak jsem vymyslela svátek všech. Škoda jen, že Věnceslav nemá tak pěknou legendu. Obávám se, že nemá žádnou. Pomalu tvořím zvyklosti k tomuto datu. Základní pravidlo je, že dárek si každý zvolí sám. Růžový medvídek s I love trikem, mě neláká. Ani přítel si o něj neřekl. Dnes večer budu dělat striptýz. Z minulého ročníku mám prstýnek a můj protějšek jizvu. Chtěl masáž lávovými kameny a já nejsem lazebníků král.
Další zásadou je nevařit, nezdobit byt, nepít perlivé víno s jahodami a kytky nosit kdykoli jindy. Zkrátka nedělat žádná romantická gesta. Jde to tedy úplně proti zásadám mého oblíbeného bonmotu (nemá na tohle slovo někdo copyright?), že „gesto je mnohem víc, než drahý dárek“, ale z jednoho dne se nestřílí. To mi charakter nezkazí, když jednou, dvakrát až pětkrát do roka dostanu voňavku. Ano, svátek všech může být na Šárku, Jiřího i Jarmila. Až zase něco vymyslím, dám určitě vědět.