Vendula Pačesová

Soukromý blog autorky

Tvarosloví

Duben17

Tento článek obsahuje product  placement.

Český jazyk pořádně neumím, ale dost často se do něj pletu. Vysvětluju si významy slov. Po svém. Odlišně. Objektivně.

Třeba slovo vytrvalost je pro mě složenina z citoslovce tradá a latinského slůvka vale. Plus předložka. Důvod, proč ho vnímám tímto směrem, je mé dlouhodobé manželství.

Kvůli mně ne. Já se stále chovám ve smyslu běžců, jogurtů, hodnot a deště. Jsem plná dopingu, konzervantů, myšlenek a zvedám hladinu. Ve vaně.

To na mého muže se hodí tradá i vale. Jak může, je pryč. Podněty přibývají. Neustále peru zpocená golfová trika, cyklistické dresy, motorkářské úbory plné much a další obleky načichlé hospodou. Koš na špinavé prádlo je kalendář mého muže. A to nepočítám odchody dramatické!

Včera jsem si musela, kvůli prodloužení trvanlivosti, „zobnout bobuli“. Přidat si životabudící éčko – letní limitovaná edice parfému od Escady. Bon Pari dospělosti.

Jsem vytrvalá i trvanlivá. Jsem držák. Jsem obětavá. Jsem tolerantní. Jsem samostatná. Dělám si radost, otvírám si víno, chodím sama na procházky, peru, měním žárovky, stěhuji túje na terase.

Měním význam slova samostatná. Jsem sama a jsem statná. Unesu i karton piv do čtvrtého patra.

Publikováno v rubrice Povídky

Email nebude zveřejněn

Ukázka webu

Váš komentář:

Jmenuji se Vendula, tedy vlastně Václava, ale tak mi říkají hlavně úředníci. Také mi tak říkala máma, když se na mě naštvala. Jméno jsem schytala po otci a prý jsem vlastně měla štěstí, že táta nebyl Josef.

Sebe jsem začala vnímat až s nástupem do první třídy. Nevím, jak je to možné, ale co bylo předtím, si prostě moc nepamatuji. Chodila jsem do vesnické jednotřídky. Pro můj vstup do vzdělávacího procesu byl tento systém výuky příjemný, neboť jsme se učili vždy jen chvíli z celé hodiny. Paní učitelka byla moje příbuzná, takže jsem ji mohla oslovovat „soudružko teto“.

Na druhý stupeň jsem dojížděla do nedalekého městečka, což bylo velké rozptýlení mého dětství. V naší obci totiž čas ubíhal velmi líně. V neděli se hrál fotbal, v létě přijely na náves kolotoče a někdy jsem recitovala v kulturáku. V tomto duchu probíhalo celé mé dospívání. Poprvé mě objal Tonda v malém vápně, chvíli poté, co mě faulem poslal k zemi. První pusu jsem dostala na řetízkovém kolotoči od páťáka Petra. Druhý den mi řekl, že se vsadil o plátko-vou žvýkačku. A mým prvním milencem byl Vilém pana Máchy.

Tušila jsem, že změna k lepšímu může nastat pouze přílivem peněz. Tak jsem šla do učení. A co jsem se v Praze naučila? Psát na stroji, obkreslovat technické výkresy, kouřit, pít pivo, chodit za školu… Dostavilo se všechno, co svět nabízel, jen peníze na šminky a cigárka nepřicházely.

Muselo tedy přijít rozhodnutí druhé: „Vendulo, ty musíš mít maturitu a ženicha.“ Poslechla jsem se a při práci v Kolbence začala studovat. Volba školy byla jednoduchá – střední průmyslová elekt-rotechnická. Proč? V celé třídě jsme byly jen dvě holky, takže „něco“ prostě přijít muselo. Přišlo, jmenoval se Pavel. Mým mužem se stal František.