Přece předsevzetí
„Big prdel!“ Vykřikla spontánně drobná Indonésanka při thajské masáži. Při mé masáži! Zrovna jsem se začala prolínat s lehátkema v mysli měla blažený pocit, že se netrápím žádným předsevzetím. A bylo po. Hlavou začalo poletovat stahovací prádlo.
Nechtělo se mi letos začínat, ale byla jsem cvičit. Ne moc, ale byla. Na těch strojích a v úboru jsem ještě tlustší, než v civilu. Jak se mi má chtít?
Dvacet minut na chodícím páse, pět kilometrů z kopce na rotopedu, dřepů udělat kolik mi je let a s veslicí pohnout tolikrát, kolika bych se chtěla dožít. Natahala jsem si sedmdesát a najednou se mi nechtělo přestat. Ruce mám vytrénované z tašek, tak jsem „vytočila“ dvě sta. Nesmrtelná teta. Dolní končetiny mi ušetřila dcera. Řekla, ať dělám dřepy podle jejího věku a ona oddřepuje ten můj.
Konečně jsem našla místo, kde se čas vleče. Škoda, že se tam cvičí.
Nechtělo se mi letos začínat, ale píšu. Ne mnoho, ale píšu. Zlepším se, zhubnu a nebudu se mračit. Jo a dám lojovou kouli sýkorám.
I love čtenáři!