Ponor
Co brní to přebrní. Utěšuju se a třepu nohou, abych se zbavila nepříjemného pocitu. Už dvě hodiny tady tvrdnu. A to doslova. Když jsi v tísni, řekni to písní. Já nemůžu takhle dlouho zůstat v jedné poloze! Čekám na manžela. V Egyptě na lavičce. Je na kurzu potápění. Už podruhé na naší společné dovolené. Nevadí, ať si užije, já se potápím, jen když si myju hlavu, ale mohli jsme se lépe domluvit. Má u sebe kartu od pokoje a já na sobě jen plavky. Proto se nehýbu. A taky proto, že si nejsem jistá, jestli bych si uměla říct na recepci o náhradní kartu od pokoje. Angličtina a plavky. Dva největší nepřátelé. Brnící kombinace.
Jak znám svého muže, přijde nadšený. Mně bude cpát na odiv exotické ryby a přitom ho zajímala jen ta štika, která mu dělá instruktorku. Všimla jsem si, jak celou dobu příprav, civěl na její čáru života. Vykoukla jí z titěrných plavek pokaždé, když se ohnula. Taky ji mám, ale v kalhotkách do pasu je nečitelná. A kdo by ji taky četl? Smutná budoucnost. Stačí se podívat na moje letokruhy pod očima. Stoletý dub. A on tam stál…
Konečně! Ručník jde! Papouščí ryby, klipky, želva a lítost, že se už před odletem nemůže potopit. Do froté zahalená zapomínám na všechna příkoří z lavičky a velmi lituji s ním. Když si báječnou ženskou vezme potápěč.