Ve víně je sranda
O tom jsem se několikrát přesvědčila. Jen čím dál častěji řeším, jestli ta legrace nepřekračuje meze. Názory se rozchází. Vysoká rozchodovost. Laiků i odborníků. Téměř každý večer si nalévám nebo nechám nalévat. Apeluji na slovo téměř! Vyčůrat, pokořit láhev a spát. S kým piju, s tím se podporuju. O vitamínech. O prevenci kardiovaskulárních chorob. O vhodnosti předspánkového rituálu. Přeci nemůžu jít do postele rozjančená? Víno umí přichystat. Víno vylepšuje povahy. Zkracuje trapné chvíle. Působí radost a z blbých vtipů dělá dobré. Na barvě nezáleží. Na obsahu alkoholu záleží. Nedávno jsem otevřela kamarádce – řidičce nealkoholické víno. Petra byla tak rozkamaráděná, že jí opíjelo i víno prosté alkoholu. Chutnalo jí, tak jsme zkoumaly vinětu. Byl to normální dvanácti procentní ryzlink. Mnou vyrobená samolepka, s nápisem nealko, jen zbloudila z jiné lahve. Bohužel z té, kterou jsme jako velké odbornice popíjely s druhou kamarádkou Radkou.