Třináctka
Moc zajímavých příběhů se mi v životě neděje. V poslední době snad jen to, že se mi urodilo dvacet pět kuliček vína, že mě zamkli na hřbitově a za zajímavost považuji i to, že mi řemeslníci přišli dodělat dodělávku hned druhý den.
Ale pravděpodobně se karta otáčí… Minulý týden jsem byla otázka v AZ kvizu! Halelujá! Zřejmě někdo povolaný si všiml mého fejetonu o nedostižných přáních (viz níže), zařídil potřebné a já při přípravě štrůdlu málem spolkla jablko v celku. Byla jsem zády k televizi, poslouchám popis autorky minifejetonů a uraženě si říkám „to už bych tam mohla být taky“. Začalo mě zajímat, kdo se pod políčkem skrývá. Otočila jsem hlavu k obrazovce. I iniciály seděly. Stačilo říct jen přímení. Pan Marek, vítěz minulého dílu, nevěděl (a to věděl dost). Pan Jiří neměl zájem (spíš také nevěděl). A tak paní moderátorka Eva řekla moje jméno. „A ch m ů j b o ž e!“ Řekla jsem na oplátku a celý večer jsem se vítězně usmívala.
Přála bych si novou kabelku. Snad si toho také někdo všimne.