Léto? Budiž
Prázdniny za dveřmi, slunce za okny a sádlo v mysli.
Bez sebekritiky a chvilkového trápení z plavkové sezóny si léto ani neumím představit. Kolikrát už jsem si řekla, že na to seru, že už mám dost marného snažení, odříkání a vymlouvání se, proč to nejde. Jenže pak se svléknu, abych si oblékla plavky…
Neexistují modely, které by podpořily zbytky ženskosti. Neexistují zrcadla, která by se shovívavě nastavila a dokonce už neexistuje ani shovívavý člověk. Jediné, co na to trochu platí je srpen. Zvyknu si já i okolí. Začnu se volně pohybovat kolem vody, bez hábitů a úhybných manévrů. Pokaždé najdu nezpochybnitelně silnější ženu a pohledem na ni si koupací pobyt zpříjemním. Nesolidární chování omlouvám tím, že jsem také vyhlídnutá. Určitě někde na dece leží žena, která si přísahá, že nebude vypadat jako já. Nikdy!
Uvidíme, holčičko! Jestli dobře počítám, tvůj druhý drink a ruská zmrzlina? Myslím, že máš našlápnuto mojí cestou. Tahle turistická trasa je značena máslem, vínem a jinými pochutinami. Pravda, v cíli čeká zábava, veselí a pohoda, ale ráno máš o kocovinu víc.
Smích léčí a cholesterol zabíjí. Párkrát už jsem si vyzkoušela, že když jím k večeři mrkev, méně se usmívám. Co z toho plyne? Že si ještě mnohokrát povzdechnu, jak je těžké být těžkou.
Budiž léto!