Reakce
Včera mě dcera sprdla za to, že jí někdo ukradl bramborovou kaši z naší lednice. Celý den se na ní těšila a teď aby žrala toust.
Její stížnost byla velmi dramatická a v závěru přešla v pláč. Možná mi tak trochu vrací nedávné mateřské faux pas? Měla narozeniny a já všem tvrdila, že je jí o rok víc. Dokonce jsem to tvrdila i jí, protože jsem koupila o rok starší svíčky na dort. Vůbec nechápu, jak se mi to mohlo pomýlit? Vždyť si pamatuji každou minutu jejího zrodu! Promiň holčičko!
Pokaždé, jakmile se u nás doma něco stane, nepovede nebo rozbije, jsem šťastná, když si můžu říct „ještěže jsem to nebyla já“. Také to bývá první, co vypustím nahlas. Kaši snědl otec. Oba mají s dělením problém, jsou jedináčci.
Vzrušení z plačícího dítěte mě vyprovokovalo k přípravě nové teplé stravy. Trochu si to poprskávalo ještě před tím, než jsem do pánve nalila červené víno. Nevím přesně jaký chemický vzorec má Rijoa s omastkem, ale nezkoušejte to! Kachní prso explodovalo. Gejzír sraček mě rozbrečel snad jako dceru ta kaše. Opravdu si zasloužím mastné, červené cákance na kuchyni, židlích, závěsech a stropě? Teď před Vánoci? Spouště uklízím, i když je nezaviním, ale tak nějak bez pokání. Tentokrát jsem musela proklínat sebe a přísahala si, že už neuvařím ani vejce a vymaluji celý byt.
Zásada mi dlouho nevydržela, táhnu vývar a fleky na stropě začínám ignorovat.