Něco málo o mně
Jmenuji se Vendula, tedy vlastně Václava, ale tak mi říkají hlavně úředníci. Také mi tak říkala máma, když se na mě naštvala. Jméno jsem schytala po otci a prý jsem vlastně měla štěstí, že táta nebyl Josef.
Sebe jsem začala vnímat až s nástupem do první třídy. Nevím, jak je to možné, ale co bylo předtím, si prostě moc nepamatuji. Chodila jsem do vesnické jednotřídky. Pro můj vstup do vzdělávacího procesu byl tento systém výuky příjemný, neboť jsme se učili vždy jen chvíli z celé hodiny. Paní učitelka byla moje příbuzná, takže jsem ji mohla oslovovat „soudružko teto“.
Na druhý stupeň jsem dojížděla do nedalekého městečka, což bylo velké rozptýlení mého dětství. V naší obci totiž čas ubíhal velmi líně. V neděli se hrál fotbal, v létě přijely na náves kolotoče a někdy jsem recitovala v kulturáku. V tomto duchu probíhalo celé mé dospívání. Poprvé mě objal Tonda v malém vápně, chvíli poté, co mě faulem poslal k zemi. První pusu jsem dostala na řetízkovém kolotoči od páťáka Petra. Druhý den mi řekl, že se vsadil o plátko-vou žvýkačku. A mým prvním milencem byl Vilém pana Máchy.
Tušila jsem, že změna k lepšímu může nastat pouze přílivem peněz. Tak jsem šla do učení. A co jsem se v Praze naučila? Psát na stroji, obkreslovat technické výkresy, kouřit, pít pivo, chodit za školu… Dostavilo se všechno, co svět nabízel, jen peníze na šminky a cigárka nepřicházely.
Muselo tedy přijít rozhodnutí druhé: „Vendulo, ty musíš mít maturitu a ženicha.“ Poslechla jsem se a při práci v Kolbence začala studovat. Volba školy byla jednoduchá – střední průmyslová elekt-rotechnická. Proč? V celé třídě jsme byly jen dvě holky, takže „něco“ prostě přijít muselo. Přišlo, jmenoval se Pavel. Mým mužem se stal František.
Uzasna cetba ! Vendulko mame te moc radi !
Právě čtu Vaši knihu zastřihávání křídel. Je skvělá, vtipná, vše vypovídající…miluji styl zkratky, kdy na malém „prostoru“ je nahuštěno vše a já musím číst i mezi řádky.
Milá Zuzano, potěšilo mě, že knížku čtete. To, že ji ještě chválíte neskutečně povzbuzuje. Fakt. Děkuji a snad i tady, mezi řádky najdete mojí radost. Vendula
Ahoj Vendulko, děkuju za milé věnování, včera mi byla „naježíškována“ Tvá knížka, je to příjemný malý formát, tak se těším, že jí budu vozit na trase Praha-Jablonec
Budete na Silvestra v Josefáči ? poslala bys mi adresu, ráda bych se za Vámi někdy podívala,pokud to nebde na obtíž, budu na Horním Maxově. hezké vánoce, vše dobré v novém roce a Tobě také dobrou náladu, Kristýna Nejep.
Oouu
to jsem nečekala, že to bude veřejný vzkaz 
ještě že jsem byla slušná….. 
Právě jedním dechem dočítám Vaše neskutečně
vtipné postřehy ze života v knize Zapadávaní.
No,určite Vás budu dál sledovat (myslím tvorbu,nebojte se).Jen tak dál,těším se.
Drahá Dano, děkuji Vám mnohokrát! Ani nevíte, jak se mi to právě hodí… Vaše „sledovačka“ je mi také příjemná :-). Zdravím a ještě jednou děkuji! Vendula
Dobrý den vážená paní Pačesová, ráda bych se zeptala, zda pořádáte kurzy tvůrčího psaní? Napsala jsem knihu a moc by mě zajímal Váš názor/úpravy/doporučení atd. Děkuji Vám předem za odpověď a přeji pěkný den, Šárka Vacková vac.sarka@gmail.com
Dobrý večer, dočetla jsemProdlouženou jízdu. Ráda bych se zeptala, zda jde o Vaši opravdovou zkušenost. Pokud ne tak Vám řeknu, že takhle to opravdu na 90%není.Asi jste chtěla vlít optimismus do srdcí zhrzených žen, ale já mám jen o několik stupnů sebevědomí zase dole. Seznámit se na seznamce s normálním mužem 50+ je čistá fantasmagorie.
Milá Ivo, tak už se na mě nezlobte…
Vím, že ve skutečnosti to takhle jednoduché nebývá, ale já jsem strašně chtěla, aby má hrdinka byla „dobrá“.
Buďte zdravá, šťastná a dobrá!