Archiv rubriky Knihy
Zastřihávání křídel v dobré společnosti v Luxoru
Říjen3
Být v jedné regálové polici v knihkupectví ve společnosti Arnošta Lustiga, Franze Kafky a Oty Pavla je určitě poctou :). Takhle jsem našla Zastřihávání křídel na Václavském náměstí v knihkupectví Luxor.
Zastřihávání křídel konečně jako elektronická kniha!
Říjen2
Pro ty z vás, kteří preferují knížky v elektronické podobě, máme dobrou zprávu. Zastřihávání křídel je k dispozici ve formátech ePub a MOBI na eReading.cz nebo na palmknihy.cz za krasnych 99 Kč.
Vendule Pačesové vychází prvotina!
Srpen30
Vendula Pačesová
Zastřihávání křídel
…je konečně k dostání a to v distribuční síti Kosmas. Knížku lze objednat také na www.kosmas.cz nebo v elektronické podobě (e-kniha) na eReading.cz a Palmknihy.cz
Malá ochutnávka z knihy Zastřihávání křídel
Srpen30
Zastřihávání křídel
Proč mají všechny kadeřnice dlouhé vlasy? A proč chtějí všechny zákaznice stříhat? Proč všechny kosmetičky mají přirozený vzhled? A proč od nich odcházím jako klaun? Proč mi je vždycky trapné, že chci, aby mi to slušelo? Proč si všechny mladší holky myslí, že na mně nezáleží?
Kdybych se rozvrhla do etap, vypadalo by to asi tak:
V první etapě, od dvaceti do třiceti let, jsem ždímala přírodu. Stačila mi černá tužka na oči, kysličník, březový šampón na vlasy a neutuchající veselí s přesvědčením, že všichni muži stojí především o mou duši.
Druhá etapa, třicet až čtyřicet let, plula po světových vodách pod vlajkou mateřství. Tentokrát jsem si vystačila s pěti tričky velikosti XXL, laclovými kalhoty a pocitem, že dítě v břiše, v kočárku nebo se školní brašnou na zádech ze mě činí neodolatelnou světici.
Třetí, od čtyřiceti do pětačtyřiceti, jsem (bláhově) začala kombinací všeho, co bylo charakteristické pro obě předešlé etapy. Matka s duší. V autě bývá rezerva. V životě ne. Jenže já v téhle poslední etapě potřebovala svou píchlou duši vyměnit. Za odolnou. Do drsného prostředí. A vyvážit.
Namísto toho ji teď sama lepím a látám. Duše se prohýbá pod nánosem krémů proti vráskám, učí se tolerovat pubertu, zkouší likvidovat tukové polštáře, snáší bolení v kříži, snaží se ignorovat kadeřnice, co jí chtějí krátit vlasy, a nemyslet na slečny, které vdaným husám zastřihávají křídla.
Jmenuji se Vendula, tedy vlastně Václava, ale tak mi říkají hlavně úředníci. Také mi tak říkala máma, když se na mě naštvala. Jméno jsem schytala po otci a prý jsem vlastně měla štěstí, že táta nebyl Josef.
Sebe jsem začala vnímat až s nástupem do první třídy. Nevím, jak je to možné, ale co bylo předtím, si prostě moc nepamatuji. Chodila jsem do vesnické jednotřídky. Pro můj vstup do vzdělávacího procesu byl tento systém výuky příjemný, neboť jsme se učili vždy jen chvíli z celé hodiny. Paní učitelka byla moje příbuzná, takže jsem ji mohla oslovovat „soudružko teto“.
Na druhý stupeň jsem dojížděla do nedalekého městečka, což bylo velké rozptýlení mého dětství. V naší obci totiž čas ubíhal velmi líně. V neděli se hrál fotbal, v létě přijely na náves kolotoče a někdy jsem recitovala v kulturáku. V tomto duchu probíhalo celé mé dospívání. Poprvé mě objal Tonda v malém vápně, chvíli poté, co mě faulem poslal k zemi. První pusu jsem dostala na řetízkovém kolotoči od páťáka Petra. Druhý den mi řekl, že se vsadil o plátko-vou žvýkačku. A mým prvním milencem byl Vilém pana Máchy.
Tušila jsem, že změna k lepšímu může nastat pouze přílivem peněz. Tak jsem šla do učení. A co jsem se v Praze naučila? Psát na stroji, obkreslovat technické výkresy, kouřit, pít pivo, chodit za školu… Dostavilo se všechno, co svět nabízel, jen peníze na šminky a cigárka nepřicházely.
Muselo tedy přijít rozhodnutí druhé: „Vendulo, ty musíš mít maturitu a ženicha.“ Poslechla jsem se a při práci v Kolbence začala studovat. Volba školy byla jednoduchá – střední průmyslová elekt-rotechnická. Proč? V celé třídě jsme byly jen dvě holky, takže „něco“ prostě přijít muselo. Přišlo, jmenoval se Pavel. Mým mužem se stal František.