Vendula Pačesová

Soukromý blog autorky
Archiv rubriky Různé

Začínání

Leden2

Ahoj, tak jsem tady. Spousta z vás mě vyhlížela stejně, jako tahle ženská. Myslí si, že jí vyhecuju k lepším výkonům. Nerozpohyboval ji ani můj mladší brácha a já to mám urvat? Sedí v jedenáct dopoledne v pyžamu u počítače a přemýšlí, co by snědla. Nějak rychle slevuje ze svých dietních výhrůžek. Snad alespoň nevyluxuje krabici s přebytečným cukrovím. Slíbila to, a se slovy „ať mi zmrzne teta“, přísahala na rotoped.

Řešit jen její morálku, to bych si plynul… Hlavně mi to neposerte hned zkraje volbou hlavy pomazané! Nechci takový cejch a nechci řešit jen trapasy a ostudu.  Ale kašlu na politiku, za vámi jsem přišel! Chtěl bych s vámi zažít naplněné dny, ale i prospat noci. Přeji vám práci, co vás baví a za to výplatu, co vás těší. Chtěl bych s vámi cestovat, ale i proválet víkend na gauči. Chci vám přinést zážitky na hřištích, na koncertech, v restauracích… Chci pro vás být výjimečný, zábavný a nezapomenutelný.  Pečujte o své zdraví a vztahy všeho druhu. Žijte, užívejte, prožívejte, ať mám co vyprávět! Váš rok 2018.

Publikováno v rubrice Různé | Žádné komentáře »

Pozvánka

Prosinec7

Eska, béčka… dokonce i téčka! Poznávací značky jiných krajů se přemnožily. Fronta na výjezd je i u Billy na Proseku. Nervozita na silnicích vrcholí. Všude přetopeno a hlavně vydýcháno. Asi lidmi z těch regionů. Vysoká koncentrace svíček na pultech i v taškách. Časopisy a sítě plné cukroví. Nervozita v kuchyních vrcholí. Panáček z Alzy se může přetrhnout, ale vás zajímají spíš reklamy se šťastnými marody, protože vám teče z nosu a chrmláte.

Kdyby se vám přeci jen ulevilo, zlepšila se vám nálada a rozhodli jste se kašlat už jen na nakupování, přijďte se podívat na moje Zastřihávání křídel v podání Milušky Bittnerové. Režírovala opět Olinka Strusková a hudebně to vylepší Saša Niklíčková.

Pondělí 18. 12. 2017 od 18. hodin
v galerii Toyen, Milešovská 1, Praha 3.

Tak šťastné a veselé Vánoce!

Publikováno v rubrice Různé | Žádné komentáře »

Rozhovor s Vendulou na Čro Regina DAB Praha najdete zde

Únor27
Publikováno v rubrice Různé | Žádné komentáře »

Rozhovor v časopise Květy

Listopad7

 

vendulapacesova_rozhovor1_1 vendulapacesova_rozhovor1_2 vendulapacesova_rozhovor2

Publikováno v rubrice Různé | Žádné komentáře »

Pochvala mě nabíjí – přečtěte si rozhovor z týdeníku Květy.

Červen23

KM_C224e-20140623100953

 

 

 

 

 

 

 

 

Publikováno v rubrice Různé | Žádné komentáře »
« Starší příspěvky

Jmenuji se Vendula, tedy vlastně Václava, ale tak mi říkají hlavně úředníci. Také mi tak říkala máma, když se na mě naštvala. Jméno jsem schytala po otci a prý jsem vlastně měla štěstí, že táta nebyl Josef.

Sebe jsem začala vnímat až s nástupem do první třídy. Nevím, jak je to možné, ale co bylo předtím, si prostě moc nepamatuji. Chodila jsem do vesnické jednotřídky. Pro můj vstup do vzdělávacího procesu byl tento systém výuky příjemný, neboť jsme se učili vždy jen chvíli z celé hodiny. Paní učitelka byla moje příbuzná, takže jsem ji mohla oslovovat „soudružko teto“.

Na druhý stupeň jsem dojížděla do nedalekého městečka, což bylo velké rozptýlení mého dětství. V naší obci totiž čas ubíhal velmi líně. V neděli se hrál fotbal, v létě přijely na náves kolotoče a někdy jsem recitovala v kulturáku. V tomto duchu probíhalo celé mé dospívání. Poprvé mě objal Tonda v malém vápně, chvíli poté, co mě faulem poslal k zemi. První pusu jsem dostala na řetízkovém kolotoči od páťáka Petra. Druhý den mi řekl, že se vsadil o plátko-vou žvýkačku. A mým prvním milencem byl Vilém pana Máchy.

Tušila jsem, že změna k lepšímu může nastat pouze přílivem peněz. Tak jsem šla do učení. A co jsem se v Praze naučila? Psát na stroji, obkreslovat technické výkresy, kouřit, pít pivo, chodit za školu… Dostavilo se všechno, co svět nabízel, jen peníze na šminky a cigárka nepřicházely.

Muselo tedy přijít rozhodnutí druhé: „Vendulo, ty musíš mít maturitu a ženicha.“ Poslechla jsem se a při práci v Kolbence začala studovat. Volba školy byla jednoduchá – střední průmyslová elekt-rotechnická. Proč? V celé třídě jsme byly jen dvě holky, takže „něco“ prostě přijít muselo. Přišlo, jmenoval se Pavel. Mým mužem se stal František.