Být v jedné regálové polici v knihkupectví ve společnosti Arnošta Lustiga, Franze Kafky a Oty Pavla je určitě poctou :). Takhle jsem našla Zastřihávání křídel na Václavském náměstí v knihkupectví Luxor.
Pro ty z vás, kteří preferují knížky v elektronické podobě, máme dobrou zprávu. Zastřihávání křídel je k dispozici ve formátech ePub a MOBI na eReading.cz nebo na palmknihy.cz za krasnych 99 Kč.
Zpravodajský server TN.cz si laskavě všiml vydání mé prvotiny „Zastřihávání křídel“ a zveřejnil dvě mé povídky – „Strážce kufrů“ a „Hamlet“
Počíst si můžete zde:
http://tn.nova.cz/zpravy/film/rijnova-novinka-vychazi-kniha-zastrihavani-kridel-prectete-si-ukazku.html
Vendula Pačesová píše, jako dýchá, každý den si do mysli zapisuje odžité a během let se její psaní pozoruhodně proměnilo. Do nezávazného vtipkování prorostly odlesky tragédií, smutku, dennodenních křižovatek, které život navedou nečekaným směrem. Dozrává Vendula Pačesová, dozrává její psaní. Je mistrem zkratky a malé plochy, na kterou zhustí jeden den. Ano, plynou dny, měsíce, roky, životy. Každý den je nicotný, nekonečný. Zároveň osudový. Naplňuje se osud, ale jaký, když banalita kalí zrak. Pačesová zrak tříbí, mne si oči a nenechá se zlákat prázdným filozofováním. Má odvahu pro každý den. A má odvahu se každému dni podívat zpříma do očí.
Radka Denemarková
spisovatelka
Naše milovaná Vendulo,
protože všichni víme jak ráda píšeš do svých notýsků, na ubrousky, útržky papíru, do školních sešitů a mailů a málokdy se to pak dostane k nám natož světu, připravili jsme pro tebe takovou legraci: vendulapacesova.cz. Koupili jsme na pět let tuhle doménu, drze jsme ti nechali vykrást počítač a pro ilustraci a pobavení nás všech jsme par tvých věcí umístili na tento blog, a taky jsme sem umístili tvoji první knížku „Pro Vás“.
Kdykoli, odkudkoli, z kterého chceš počítače můžeš psát svoje věci přímo sem, publikovat pro všechny nebo mít rozepsané věci jenom pro sebe, možností je spoustu. Možná tuhle věc nikdy nepoužiješ, možná je to nová cesta jak ukázat celému světu že psát umíš a sobě že tě lidi chtějí číst. Není to povinnost je to jen příležitost…
Nejen že Ti přejeme všechno nejlepší, spoustu lásky, ale taky ostrou tužku – teda teď už vlastně nabroušenou klávesnici ;o)
Tvoji: Radka, Adam, Dany a Lukáš
Jmenuji se Vendula, tedy vlastně Václava, ale tak mi říkají hlavně úředníci. Také mi tak říkala máma, když se na mě naštvala. Jméno jsem schytala po otci a prý jsem vlastně měla štěstí, že táta nebyl Josef.
Sebe jsem začala vnímat až s nástupem do první třídy. Nevím, jak je to možné, ale co bylo předtím, si prostě moc nepamatuji. Chodila jsem do vesnické jednotřídky. Pro můj vstup do vzdělávacího procesu byl tento systém výuky příjemný, neboť jsme se učili vždy jen chvíli z celé hodiny. Paní učitelka byla moje příbuzná, takže jsem ji mohla oslovovat „soudružko teto“.
Na druhý stupeň jsem dojížděla do nedalekého městečka, což bylo velké rozptýlení mého dětství. V naší obci totiž čas ubíhal velmi líně. V neděli se hrál fotbal, v létě přijely na náves kolotoče a někdy jsem recitovala v kulturáku. V tomto duchu probíhalo celé mé dospívání. Poprvé mě objal Tonda v malém vápně, chvíli poté, co mě faulem poslal k zemi. První pusu jsem dostala na řetízkovém kolotoči od páťáka Petra. Druhý den mi řekl, že se vsadil o plátko-vou žvýkačku. A mým prvním milencem byl Vilém pana Máchy.
Tušila jsem, že změna k lepšímu může nastat pouze přílivem peněz. Tak jsem šla do učení. A co jsem se v Praze naučila? Psát na stroji, obkreslovat technické výkresy, kouřit, pít pivo, chodit za školu… Dostavilo se všechno, co svět nabízel, jen peníze na šminky a cigárka nepřicházely.
Muselo tedy přijít rozhodnutí druhé: „Vendulo, ty musíš mít maturitu a ženicha.“ Poslechla jsem se a při práci v Kolbence začala studovat. Volba školy byla jednoduchá – střední průmyslová elekt-rotechnická. Proč? V celé třídě jsme byly jen dvě holky, takže „něco“ prostě přijít muselo. Přišlo, jmenoval se Pavel. Mým mužem se stal František.