Je to ve hvězdách
Letos o prázdninách jsme opět sjížděli Vltavu. Letos jsem poprvé nepoužívala pláštěnku. Sedm let před tím ano. A také jsem poprvé viděla tak zadělanou oblohu od hvězd, že některé z ní přepadávali. První padající hvězdu jsem obtěžkala přáním, abychom byli zdraví. Na druhou jsem naložila břímě věčné lásky a moje třetí přání byl spíš dotaz, jestli bych nemohla trochu zhubnout.
Čtvrtý den cvičím. Další dloubanec v zádech, další bolavý kloub. Mám toho dost. Jedu roztočit peníze. Na poštu. Na vedlejší výloze mě zaujal nápis „Trápí vás kila navíc?“ Jasně, trápí, ale másla se nevzdám!
Mých rozpolcených očí si všimla prodavačka zázračných produktů a nabídla mi bezplatnou konzultaci s výživovou poradkyní. Dozvěděla jsem se, že mám na výšku o deset centimetrů méně, než kdykoliv před tím a na šířku deset kilo nadváhy. Tahle „hvězda“ mi zakázala kafe, víno a vlastně celou mojí lednici. Prý se jedná o pestrou dietu. Brokolice s netučným tvarohem celý týden! Sama byla kulatá a mojí narážku vysvětlila tím, že její manžel má bohužel rád plnoštíhlé ženy. Prošustrovala jsem půl nájmu za vlákninu a večer jsem si dala divočáka na šípkové omáčce.
Doufám, že jsou hvězdy spravedlivé a nevyplní přání naší dcery. Od útlého dětství si přeje kočku nebo psa.
„Jediné domácí zvíře, které jsem kdy měla, byl pavouk v rohu pokojíčku.“ Prohlásila nedávno v autě po několika hodinách jízdy. Byli jsme vděční, že vůbec mluví, protože před tím si jen střídavě holila nohy, jedla a poslouchala svojí muziku.
„Hej kámo, to jsem si přála, když padala na vodě hvězda!“
Skočila tatínkovi kolem krku, když ji večer přinesl nový notebook.
